August 2013

Bezdomovec

28. august 2013 at 14:00 | Hančí ;)) |  Téma týdne
V dnešní době je mobil, notebook, televize, tablet, nebo domácí mazlíček samozřejmost. Aspoň pro některé. Jsou taky tací, kteří nemají ani střechu nad hlavou. Říká se jim bezdomovci. Někteří je litují, někteří jimi opovrhují...

Já je dělím na:
1) ty, co za to můžou (těmi, kterými opovrhuji)
2) ty, co za to nemůžou ( těmi, které lituju)

Vadí mi, když lidé někoho zavírají do stejného pytle . Všichni bezdomovci za to nemůžou. Několikrát jsem slyšela příběh lidí, které rodina vyhodila z domu...To je jako,když tvrdíte, že všichni lidé jsou zlí. A nejsou. Někteří bezdomovci si nemohli najít práci, neplatili nájemné a dopadlo to s nima špatně. A přitom za to nemohli. Někteří naopak byli líní si nějakou práci najít, ještě ke všemu třeba pili... a jak to pak končí všichni známe.






Bezdomovci se mi hnusní... Ale jsou to taky lidé! Možná měsíce nemytí a zavšivení, ale pořád to jsou lidé, mnozí to neměli v životě vůbec lehké. Lidé říkají, že to je ostuda společnosti. Ty, kteří si za to můžou sami určitě ano,ale jinak nesouhlasím.

Nadruhou stranu - když jdeme s kamarádkama po náměstí, všude kam se podíváš jsou bezdomovci. To lidé ztratili hrdost, že už žebraj i od dětí?! Už se nám tolikrát stalo, že nás bezdomovci obtěžovali! Proč nejdou do azylu?! Žebrat od dětí, to můžou, ale jít do azylu jejich hrdost nedovolí?! To já prostě nechápu. To budou radši spát na lavičkách, nebo na zemi? Tak to nechápu.


,,Chtěli mě zabít, tím že mě máma dala do děcáku mi zachránila život!"

28. august 2013 at 12:53 | Hančí ;)) |  Příběhy, které napsal život
,,Své útlé dětství si nepamatuji. To jsem byl ještě s rodiči... Moc se o mě nestarali, byli hrozně bohatí, žili jsme v Rusku a měl jsem spoustu chův. Život rodičů by se dal přirovnat k životu vladařů. Měli sbírku pistolí, bodyguardy, lidé se jich báli, měli jsme velikánský barák s bazénem a já jsem si od malička doslova válel v penězích. Byli to ale krutí ,vladaři,. S nikým neměli slitování a mám docela krvavé vzpomínky... Zní to neuvěřitelně, ale moji rodiče, přesněji táta, řídili ruskou mafii... Jejich život byl úplně stejný přesně jak se popisuje v kriminálkách. Ale ještě víc krvavější. Když se můj táta rozčílil, oddělal každého, kdo mu přišel do cesty. Když si představím, že já, nebo moje starší ségra bychom museli nastoupit ,na trůn, dělá se mi špatně. Snad každý malý kluk by chtěl mít tátu hledaného mafiána, vraha, za jehož nalezení se platí miliony... Snad každý malý kluk by chtěl někdy střílet z opravdické pistole, která vzala život už několika lidem... Snad každý malý kluk chce být padouch. Já jsem to taky chtěl a taky jsem to měl. Když si dneska vzpomenu na to, jak jsem si s tátou jako malý hrál tak, že jsem střílel do našich ,sluhů, živých lidí, dělá se mi špatně. Je to hrozný! Někdo si říká, jak se ta doba změnila... Ne, v tomhle ne! Můj táta byl něco jako Tiberius a máma jako Bathoryová!
Takhle jsem si žil. Jako krutý malý princ, který nemá ponětí světě a už je svědkem několika vražd. Když si to teď uvědomuji, nejradši bych se nenarodil. Tolik lidí zemřelo kvůli mé rodině! Nejradši bych na to všechno zapomněl,ale to nejde... Kvůli mé rodině denně umře spoustu lidí a já s tím nic nedělám! Vlastně ani nevím, na čí straně mám být. Jako správný syn, synovec, bratr, vnuk, bratranec a strýc mám být nas straně rodiny, ale jak člověk na straně FBI...
Už kvůli těm všem vraždám měl táta nepřátel jako máku, ještě k tomu FBI, další mafiáni a šílenci... A všichni šli po mě, tehdy čtyřletému děcku! Přes to všechno měli moji rodiče srdce a chtěli mě zachránit. Máma, češka, mě tryskáčem odvezla do Česka, dala mě do děcáku a vrátila se zpátky do Ruska. Od té doby jsem své rodiče už nikdy neviděl...
Když se máma vrátila, nás dům přepadla FBI. Máma a táta chtěli utéct, ale bylo pozdě. Kdyby se máma vrátila dřív, táta by nečekal a odjeli by. Ale on na ní čekal, i když věděl, že už k nim jedou. On jí opravdu miloval. Nebyl to zvíře, jakým se dělal. Možná to všechno bylo proto, že nechtěl zklamat svého otce. Kdyby se tohle všechno nestalo, nevím, co bych dělal. Jestli bych se zachoval jako táta, tak že bych nechtěl zklamat své rodiče. Jenže já žádné rodiče nemám. FBI je zastřelila. Má sestra v Rusku s rodinou zůstala a má dítě. Není tam v bezpečí, každou sekundu jim hrozí, že na ní příjdou, ale je na život a na smrt oddaná mému strýci a dědečkovi, kteří jí úplně zamotali hlavu kecama o soudržnosti rodiny. Mafii teď řídí můj strýc, tátův starší brácha, je ještě krutější než můj táta a hlavně to myslí vážně. Ani nechci vidět, co to udělá s mým stejně starým bratrancem, který má mafii ,převzít,. Předávají si to jako vládu. A ona to je vláda. Vláda drog, vrahů a všeho špatného. Až mi bude osmnáct netuším, kam půjdu. Rodina matky se jí zřekla, takže se zřekli i mě. Jsem rád za to, že jsem přemluvil strýce, aby si mě neadoptoval a neodvezl mě do Ruska. Jsem s ním v kontaktu přes Skype... Až mi bude za pět let osmnáct, chce po mě, abych odjel do Ruska, aby mě připravil na ,vládu,. Na dědečkovo přání máme s bratrancem, až převezmeme ,vládu, vytvořit mocné impérium, které dobyje svět. Můj děda už je trochu mimo, ale strýc to bere vážně. Alejá nechci obchodovat s drogama, nebo dokonce s lidskými životy! Ale bohužel mi moc možností nezbývá...
Nikdo mi nevěří, ale tohle je můj příběh. Tohle všechno mi vyprávěla mámina dlouholetá přítelkyně. Ostatním to příjde jako nějaký kriminální bestseller, ale bohužel...je škoda že to tak není...
Moc lidí mou minulost nezná a já jsem za to rád. Nechci, aby na mě ukazovali a říkali mi ,vrah,. Já za minulost své rodiny nemůžu, rád bych to změnil, ale nejde to...
A nejhorší na tom je, že po mě FBI, skrze Policie ČR chce, abych jim určil polohu, kde se má rodina nachází. Nejsem tak blbej, aby napráskal svou rodinu a tím je poslal na popravu, ale nejsem tak blbej, abych je jentak nechal zabíjet. Kdybych si mohl přát jedno přání bylo by to - aby se nic takového nikdy nestalo, aby má rodina byla normální, hodná a slušná a abych měl normální dětství, protože na to, že je mi třináct se mi toho stalo víc, než dokážu vstřebat."

,,Když k nám vtrhla policie, nevěděl jsem, co se děje. Až pak jsem zjistil, že táta prodává drogy..."

28. august 2013 at 11:50 | Hančí ;)) |  Příběhy, které napsal život
,,Můj táta byl v pohodě chlap. Někdy si šel do hospody, někdy si zakouřil, to jo, ale byl poctivej, tvrdě dřel a my jsme na tom byli finančně dobře. Měl ale koníček. A to modely letadel. Některé stáli 1 000, některé 15 000, ale některé také 500 000. Táta chtěl mít všechny... A dělal pro to všechno. Nejen, že nám tím začaly narůstat dluhy a náš účet byl prázdnější a prázdnější, ale táta se svého koníčku nemohl vzdát, nechtěl je prodat. O pár měsíců později nám domů přinášel víc a víc peněz. Tvrdil, že ho povýšili. Pak už to byly i velké sumy a my jsme si začali užívat luxus. Jezdili jsme na dovolenou, dostal jsem od táty nové věci o kterých se mi předtím ani nesnilo. Jen máma si to neužívala. Byla jediná, které přišlo, že je něco v nepořádku.
Po tomto šťastném období přišel ale zlom... Na mé oslavě narozenin najednou zemřel bratranec, stejně starý jako já... Lékaři zjistili, že mu někdo do pití nasypal tvrdé drogy a on se předávkoval. Byli jsme z toho zničení. V tu chvíli jsem obviňoval nepravé lidi a nikdy mě nenapadlo, že by to mohl být on, někdo tak blízký...
Po mém bratranci začali oběti tvrdých drog v našem městě přibývat a nebyly o nic starší než já...
Po pár měsících, když už se to trochu vstřebalo, přišla další rána... V poledne se na naší zahradě ozvali výstřely a výkřiky policie, ať to vzdá, nebo tak něco... Na něco podobného jsem se díval v televizi v kriminálkách. Tohle bylo ale doopravdy. Po pár vtřinách nám policie vyrazila dveře a vnikli k nám zbrojení a zakuklení policisté, jako by zastavovali masového vraha... Musel jsem dát ruce nahoru, aby zjistili, jestli nemám zbraň a začali s prohledáváním. Vůbec jsem nevěděl o co se jedná. Táta doma nebyl, máma brečela a já jsem byl úplně mimo... Policisté nám prohledávají dům! myslel jsem si nadšeně a těšil se, až se s tím pochlubím klukům. V tu chvíli jsem nevěděl, že mě to zničí a že tímhle by se nechlubil ani blázen...
Po chvíli vyšla policie z táty pracovny s velikými pytlíky. Netušil jsem, co to je... Pořád se tam vraceli, vynášeli ty bílé pytlíky, byly jich snad tisíce. Pak si přišli pro mě a mámu a jeli jsme s nimi na stanici. Tam nám oznámili, že můj táta prodával tvrdé drogy teenagerům. To on je vrah mých spolužáků! To on je vrah mého bratrance! To on zničil život tolika lidem a jejich rodinám! Nechtěl jsem tomu ani věřit! To on je ten jediný, kterého jsem nepodezříval!
Můj táta věděl, že k nám příjde policie. Věděl, že ho odhalili, ale stejně nám nic neřekl. Bylo mu jedno, že z toho budem v šoku, klidně nás tam nechal, aby nás policie přepadla. Můj bratranec po něm šel už delší dobu. Věděl, že je táta bezcitný a že ho bude chtít zabít. A proto nechal na stole vzkaz a teta po jeho nalezení zalarmvala policii. Táta ty drogy chtěl svést na něj a proto mu do šuplíků nastrkal pytlíky s drogami....
Ani do teď, po dvou měsících, jsem se s tím nesmířil. Nechci s ním mít nic společného! Už s mámou nemáme ani jeho příjmení, všechny jeho věci jsme vyházeli. Máma má nového přítele se kterým čeká dítě. Mámin přítel je teď pro mě jako táta. Ten lepší. Svého tátu už nikdy nechci vidět! Je teď ve vazbě. Pustí ho až za osmnáct let, to mi bude třicet dva. Vím, že je to můj otec, moje rodina a že bych se ho neměl zříkat, ale to on se zřekl nás už tím, že prodával drogy a to lidem stejně starým, jako já, jeho syn. Nedávno se zjistilo, že mého bratrance zabil schválně, protože ho odhalil. Řekni mi, zaslouží si někdo takový rodinu, natož život? Ať si tam pro mě za mě klidně shnije!"

,,Rodiče ode mě utekli..."

28. august 2013 at 10:50 | Hančí ;)) |  Příběhy, které napsal život
Jsem tady se slibovaným příběhem života mého kamaráda. Budu vám to vyprávět v prvním osobě, čili tak, jak mi vyprávěl on...


,,Rodiče byli nezodpovědní už když jsem se narodil... Běhali do hospod, táta měl každou noc jinou, máma taky, navzájem se podváděli a mě nechávali doma. Často za mnou chodila teta, mámina ségra a starala se o mě. Takhle to trvalo do mých šesti. Pak mě prostě vzali do auta, odvezli k tetě a tvrdili jí, že se pro mě vrátí, ať mě pohlídá. Hlídala mě jeden den, dva, tři, čtyři... Když už to byl týden, nahlásila to na policii. Byli celostátně hledaní, pak se ale našli. Tedy jenom otec. Ten se pak přihlásil na policii a vzal si mě zpátky. Máma někam zdrhla a od té doby jsem jí neviděl. Táta měl novou přítelkyni. Nedala se vystát, ve skutečnosti ho nemilovala, jen chtěla mít přístřeší a tajně nám kradla peníze. Já jsem to tátovi říkal, ale on mi nevěřil...
Táta začal zase pít, nebyl doma a ta přítelkyně mi nedávala ani jídlo... Tak jsem to nevydržel, ve svých osmi letech jsem utekl k tetě. Sbalil jsem si oblečení a televizi a utekl jsem z domova. Ta přítelkyně si toho ani nevšimla.
Po tom co jsem utekl mě ale nikdo nehledal! Normální rodič by vyhlásil pátrání, ale já jsem jim byl fuk. Když mu teta napsala zprávu, že jsem u ní a že se to bude řešit, nereagoval. Musela to ohlásit u sociálky a ty mě šoupli do děcáku, dokud se to nevyřeší. Nevyřešilo, táta zase zdrhnul... Největší rána z toho byla, že teta tři dny po tom zemřela. Nebyl to infarkt ani nic takového. Nikdo mi do teď neřekl pravdu, na co zemřela, myslí si, že bych to nevydejchal... Já myslím, že jo, už jsem se se vším smířil...Byla to údajně vražda a to, kdo jí tak mohl zabít si můžu jen domyslet..."

News: 11.8.

11. august 2013 at 10:45 | Hančí ;)) |  New!

Ahoj, po delší době jsem zase zpátky! Důvodem nepřítomnosti byla dovolená, z které jsme přijeli včera ráno, a dalších čtrnáct dní aktivní nejspíš také nebudu, protože dnes odjíždím na tábor.


Jinak, dovolená byla fajn, jeli jsme po sedmé do Chorvatska. Fotky budou možná v průběhu dne, nebo týdne...

Dovolená 2008



Také bych vám chtěla poděkovat za podporu v soutěži SONB. Byli(jsou) tam vážně dobré a slavné blogy, a já jsem se dostala až do finále! A o to víc mě potěšilo, že v průběhu soutěže pro mě hlasovali moji "čtenáři". Vážně vám moc děkuji, ikdyž asi nevyhraju, moc si toho vážím :)

1. kolo
Kačí - zas-ja.blog.cz1.5% (2)
Gambie - i-have-dreams.blog.cz5.3% (7)
Lucy - pro-psa.blog.cz3% (4)
Fakynn - fakynn.blog.cz3% (4)
Adiw - aaa-w.blogspot.sk1.5% (2)
Dája - my-smile-blog.blog.cz2.3% (3)
Pecka116 - pecka116.blog.cz8.3% (11)
Natalie - blog-natalie.blog.cz3% (4)
Gábinka - www.gabrielebeauty.blogspot.sk/5.3% (7)
Rosa Purpúra - worlds-heartbeats.blog.cz0.8% (1)
Kuba - jacobojanata.blogspot.cz2.3% (3)
Hančí - hanienes.blog.cz7.5% (10)
Deni - charmed-all.blog.cz12% (16)
Terri.na - www.bublinky.blog.cz4.5% (6)
TeSs - http://terky-life.blog.cz1.5% (2)
Zuzu - zuzka-bloguje.blog.cz2.3% (3)
Veu - veubiebs.blog.cz6.8% (9)
Angela - attractions.blog.cz1.5% (2)
Dragell - dragell.cz15.8% (21)
Desirée Lydon - the-sims-2-team-2010.blog.cz
12% (16)

2. kolo
Kačí - zas-ja.blog.cz1.1% (1)
Gambie - i-have-dreams.blog.cz2.2% (2)
Lucy - pro-psa.blog.cz1.1% (1)
Fakynn - fakynn.blog.cz1.1% (1)
Pecka116 - pecka116.blog.cz1.1% (1)
Natalie - blog-natalie.blog.cz2.2% (2)
Gábinka - www.gabrielebeauty.blogspot.sk/1.1% (1)
Kuba - jacobojanata.blogspot.cz0% (0)
Hančí - hanienes.blog.cz6.5% (6)
Deni - charmed-all.blog.cz25.8% (24)
Terri.na - www.bublinky.blog.cz4.3% (4)
Zuzu - zuzka-bloguje.blog.cz1.1% (1)
Veu - veubiebs.blog.cz7.5% (7)
Dragell - dragell.cz25.8% (24)
Desirée Lydon - the-sims-2-team-2010.blog.cz19.4% (18)

3. kolo
Gambie - i-have-dreams.blog.cz2.1% (2)
Natalie - blog-natalie.blog.cz0% (0)
Gábinka - www.gabrielebeauty.blogspot.sk/0% (0)
Hančí - hanienes.blog.cz3.1% (3)
Deni - charmed-all.blog.cz32.3% (31)
Terri.na - www.bublinky.blog.cz7.3% (7)
Veu - veubiebs.blog.cz1% (1)
Dragell - dragell.cz36.5% (35)
Desirée Lydon - the-sims-2-team-2010.blog.cz17.7% (17)

4. kolo
Hančí - hanienes.blog.cz6.5% (4)
Deni - charmed-all.blog.cz40.3% (25)
Terri.na - www.bublinky.blog.cz11.3% (7)
Dragell - dragell.cz38.7% (24)
Desirée Lydon - the-sims-2-team-2010.blog.cz3.2% (2)


Užívejte prázdniny! :)

Odsuzování kvůli věku?

11. august 2013 at 10:29 | Hančí ;)) |  Život a já
Už kolikrát jsem se setkala s tím, že lidé, ať už čtenáři, nebo kdokoli jiný, odsuzuje ostatní kvůli věku. What? To, že je někdo mladší neznamená, že nic neví o životě (pokud jde ovšem o něco jiného než vztahy atd...). Tímto článkem bych chtěla dokázat, že i 12-ti leté "děcko" může něco vědět o životě a může o tom psát!

Nesnáším odsuzování kvůli věku, zvlášť u jenom o rok starších, tipu:

1 Kitti Kitti | 22. july 2013 at 17:21 | React
Jako,článekby to špatný nebyl.Ale vrtá mi hlavou...co o tom může vědět dvanáctiletá holka? :-D ;-) :-?


Jasně, je mi 12, to znamená, že jsem úplně vypatlaná a nevím nic, co se života týče, protože jsem tak nezkušená a nic jsem nezažila. Upřímně? Stupidnější otázku jsem dlouho nedostala. Samozřejmě, jak tato "slečna" může vědět, že se zajímám o kosmetiku a módu, ikdyž jí nezkouším na sobě, ale když nic nevím, tak nic nepíšu, ne?