Pohltila mě tma... ručičky u budìku tikaly jak pominuté...Připomínaly mi jenom, jak málo mi zbývá času.
Na okno pomalu začínaly bumbnovat malé, ale otravné kapičky deště.. mám to udělat, nebo nemám? Mám riskovat, že ztratím poslední lidi, co v životě mám, nebo udělat to, po čem prahnu už celý svůj mizerný život? stojí mi to za to? jediné, na co jsem se zmohla bylo zírat do stropu a začala se ve mně vzbouzet deprese. Ten pocit, když máte balvany v žaludku, jak se vám svírá ,šumí vám v uších, začínáte se potit a je vám na umření... To moc dobře znám, už od útlého věku je to můj denní chléb, ikdyž se musím tvářit, že je všechno v největším pořádku...ach ta sebelítost!
Najednou se mi zbystřily smysly - ve dveřích se ozval šramot. Ať se mi to prosím jenom zdá! modlila jsem se...ale marně. Jak jsem si jenom, já hloupá, mohla myslet, že budu mít jednou v životě štěstí?! Někdo pohnul klíčem v zámku a ozvalo se vrzání...tradiční při otvírání našich dveří, doprovázeno hlasitými nadávkami...
Když jsem se měla špatně, jen tak z nudy jsem začala jen tak něco psát. Nic si od toho neslibuji, ale mohla by z toho být povídka, protože mám vymyšlený i další děj. Je to sice o ničem, ale je to na vás - mám pokračovat?
Comments
FIRST koment !!!! Huehue!! ♥
D
A jinak jako.. fakt pěkně napsané, je to o tobě.. tvoje pocity? Nebo sis to prostě jenom vymyslela ?:O
[1]:
Děkuju :3
Jsou to moje pocity a vymyslela jsem si to
páni máš talent :-O je to super ráda si přečtu pokračování
Super!:00 Další, další!:)
To jsi napsala moc krásně:)).
jo je to dobrý ;)
Skvěle píšeš! Jen tak dál :)
Nádherně smyslý článek!! :) Boží! :)
Ahoj, vím že neobíhám, ale prosím podívej se na můj blog na poslední článek, je to tam tak nějak vysvětlené .)