July 2014

Vtipy ze školy #4

30. july 2014 at 7:00 | Hančí ;)) |  Ostatní
Protože poslední dobou tu převažovaly hodně negativní články, rozhodla jsem se blog 'osladit' něčím veselejším. A protože tady vtipy dlouho nebyly, volba byla jasná. Některé jsou sprostější takže no8...Přeji, pokud možno, příjemnou zábavu a do komentářů mi určitě napište, jestli jste některý z nich znáte, pobavili vás a jaký je váš oblíbený vtip :)
Life is short..

Vědci tvrdí, že lidský organismus roste jen do 25 let. Ale břicho a prdel o tom asi neví.


Soudce říká obžalovanému: "Vy jste panu Horákovi řekl, že je idiot. Vyslovte nad tím svoji lítost." "Slavný soude! Velmi lituji, že pan Horák je idiot!"


Každá česká vláda je jak sníh, většina bordelu se ukáže, až když zmizí.


Jde takhle ženská v noci parkem a najednou kus před ni chlap. Ruce roztažené a přímo proti ní. Ježíši, to je určitě uchyl a chce mě znásilnit, myslí si. Jde dál a potom si řekne, mam novou halenku, ještě by mi ji roztrhal, raději si ji sundám. Jde dal a chlap s roztaženýma rukama stále proti ni. Sundám si i sukni, kdo to má potom prát. Chlap pořád proti ni, ruce roztažené. Sundám si i prádlo, už je to stejně jedno, znásilní mě tak jako tak. Chlap je už skoro u ní a v tom na ni zavolá: "Uhni kurvo, nesu sklo!"


Víte, kdy si budou děti svědomitě plnit domácí úkoly? Až bude zavedena sexuální výchova.


Paní učitelka zadá dětem úkol, aby vymyslely větu, která bude obsahovat slova jelikož a pravděpodobně. Přihlásí se Anička a říká: "Jelikož jsem byla celý rok hodná, pravděpodobně dostanu nové kolo." "Výborně Aničko." pochválí ji učitelka. Další se přihlásí Toník: "Jelikož jsem se pěkně učil, pravděpodobně budu mít pěkné vysvědčení." "Výborně Toníku." Jako další se hlásí Pepíček. Když je vyvolán, říká: "Babička jde po zahradě a nese si New York Times." Všichni na něj koukají a učitelka říká: "Ale Pepíčku, v té větě není ani jedno z těch slov." "To taky ještě není celý." odvětí Pepíček a pokračuje: "Jelikož neumí anglicky, pravděpodobně se jde vysrat."


Do profesorova kabinetu přišla na konci úředních hodin mladá slečna. Usedne naproti němu do židle, poodrhne si vlasy a povídá: "Udělala bych cokoliv, abych tu zkoušku získala." Pak si upraví výstřih, nakloní se víc k profesorovi, hluboce se mu podívá do očí a říká: "Myslím tím, že bych udělala úplně cokoliv." Profesor jí oplatí hluboký pohled a říká: "Cokoliv?" "Cokoliv." odpoví slečna. Kantor zašeptá: "A nemohla byste se to naučit?"


Jednoho dne se dcera ptá maminky: "Mami, proč máš některé vlasy bílé?" "To je z tvého zlobení. Pokaždé, když provedeš něco špatného, zbělá mi jeden vlas." "A mami, to ty si musela babičku hodně zlobit, když už má bílou celou hlavu, že?"


Chlap si koupí detektor lži, který dá při každé lži facku. Vyzkouší ho tedy doma při večeři. Otec: "Synku, kde jsi byl dnes po dobu vyučování?" Syn: "Ve škole přece." (Plesk!) "...Dobře, dobře, byl jsem v kině." Otec: "Jaký to byl film?" Syn: "Pohádka." (Plesk!) "...Dobře, bylo to porno." Otec: "Cože?! Já ve tvých letech ani nevěděl, co porno je!" (Plesk!) Máma se smíchem: "No, je vidět, že je to tvůj syn." (Plesk!)


"Koukám, sousede, že jste si koupil nové auto, copak se stalo s tím starým?" "Ale, zaseklo se mi centrální zamykání dveří." "Tak proč to nespravíte? Kvůli tomu si přece nemusíte kupovat nový vůz." "To víte, že bych to spravil, ale tchyně zůstala sedět uvnitř."


Přijde Maruška ze školy a brečí. "Co se ti stalo?" ptá se ustaraně maminka. "Ale, děti se mi smějou a říkají mi Ši-ma-ko!" Maminka ji utěšuje: "Nic si z toho Maruško nedělej, děti jsou hloupé a Šimako byla krásná japonská princezna." Maruška fňuká dál: "Ale oni mi říkají Ši-ma-ko, jako že mám ší-leně ma-lý ko-zy!" Zaslechl to tatínek a začal se tomu hrozně smát. Matka ho okřikla: "Ty buď zticha, nebo ti budu říkat ši-ma-pe!"

Waiting for a real summer ^.^

27. july 2014 at 7:00 | Hančí ;)) |  Deníček
Konečně jsem se dočkala! Prakticky celý tento měsíc jsem přednastavovala články na celé prázdniny - a to je teď za mnou. Moje prázdniny konečně začnou nabírat děj a dobrodružství! ^.^
- nejlepší pocit mít nastavené články na celé prázdniny :33 -

- takovýto když máte od neděle (20.7.) napsanou školní sérii a o šest dní později zjistíte, že ji vaše nejoblíbenější blogerka nově plánuje taky...Telapatie jak **** :DD -

_______________________________________________________________________________________________

Dnes večer odjíždíme na dovolenou. Články mám normálně přednastavené, budu se pokoušet obíhat a odpovídat a oplácet komentáře - případně oběhnu, odpovím, nebo okomentuji až se vrátíme.
Až se vrátíme, tak za deset dní pojedu na čtrnáctidenní tábor s kamarádkou - to bude obíhaní úplně na minimum, protože nám budou vybírat mobily a dají je nám jenom o poledním klidu - cca dvě hodiny - což je jediná doba pro to, si odpočinout se a bavit se s přáteli a mně se zrovna nechci v tuhle dobu být na mobilu. Každopádně články budou (snad), s komentováním to bude těžší, bude - sice minimálně, ale bude.


A co vy? Jaké máte plány na prázdniny? Co budete dělat? :)





- summer paradise last year

Nedovol, aby ti osobní váha ničila život!

21. july 2014 at 0:00 | Hančí ;)) |  Tipy
Věřte, že je pro mě velmi těžké o tom psát... Ale musím! Nepůjde o nějaké očíslované tipy, jak se do toho ne/dostat...Denně se tolik dívek nechá zmanipulovat k nesmyslenému hubnutí, i když vlastně nechtějí...Tedy vlastně chtějí. Je to jako mít rozdvojenou osobnost - tak hrozně si přejete dopřát si kousek dortu, co zbyl ze včerejška. Ale něco vám to nedovoluje, i když chcete, prostě nemůžete! Nikdo vám to nezakázal, ani vy si tu radost nechcete odpírat, ale prostě...! Je to silnější než vy. Ona je silnější než vy.

A takhle to začíná...

Do you feel hungry? Dont eat.

Dostanete se do rozjetého vlaku, který nehodlá dodržovat jízdní řád a nebojí se přejet bez zastávkek i hlavní nádraží. Vy křičíte: ,,Stop, chci vystoupit!", ale strojvedoucí vás neposlouchá.
Je to něco, co vlastně ani neumíte ovlivnit, i když chcete. I když byste stokrát chtěli, prostě ne. Nebo ano?

Tuto nemoc provází spousta otázek na které neznáte odpověď. Opravdu je těžké to popsat. Kdo nezažije, nepochopí. Každý to má individuální, ale na tom se spousta (zejména) dívek shoduje. Tolik něco chcete, přitom ne. Tolik něco potřebujete, ale vlastně ne. Víte, že to je špatně a chcete přestat, ale drží se vás to. Nějaká část vás ještě pořád doufá v něco, co se stejně nestane...nebo ano?!

Je to denní boj. Stojíte a přemýšlíte - mám nebo nemám?
anorexia

Věděli jste, že holky, co chtějí tíhle způsobem "rychle zhubnout" se dělí na ana a pro ana? Ana jsou anorektičky a pro ana jsou holky, co tuto zákeřnou nemoc vyhledávají a...chtějí ji mít!!! Ať už ana, nebo pro ana, oba dva případy jsou určité stádium toho svinstva, ale pro ana bych vraždila. Protože... TO NECHCEŠ!

Spousta "ana dívek" si tuto nemoc ani neuvědomuje, nevěří že jí má a (ne)myslí si, že to je normální. Už tolik lidí na ni zemřelo. Už tolik lidí radši vyhladovělo zaživa místo toho, aby si dali jeden rohlík s plátkem sýra. Pro vás to zní jako blbost, ale lidská psychika dovede udělat divy..Nenadarmo se říká, že anorexie je mentální nemoc. Není to jako rakovina, nebo jiná vážná nemoc...Tyto nemoce se díky vědcům, lékařům a vůbec výzkumům v dnešní době, dají (aspoň z části) vyléčit. Když máš takovou nemoc, tak tvé zdraví a život vůbec, závisí na lékařech. Ale tady jde o tebe! Všechno, co (ne)děláš řídíš ty sama, ne jiní! To ty (ne)děláš to, co (ne)děláš! Protože to chceš (ne)dělat. I když (ne)chceš...

Je to zamotané. Neskutečně...Už ani nevíš, co doopravdy chceš ty a co...ana...



Chtěla bych tím jenom říct: nenechávejte osobní váhu, aby vám ničila váš život. Jasně, zní to absurdně, ale stačí okusit jenom kousíček pocitů, co má taková holka při této zákeřné nemoci a máte naděláno. Vaše váha je jenom číslo.
Neřeknu, když měříte 165 a vážíte 80 kg a je vám 14, tak není dobré se přejídat. V tuhle chvíli by jste se měli dát hlavně na pohyb a zdravou výživu.
To, jak se cítíte, jak jste spokojeni neurčuje displej/ručička vaší váhy! To víte jenom vy sami. Vy sami byste měli vědět, kdy už to stačí a říct si dost! To ale většina lidí neum... právě proto je anorexie příčina smrti tolika (mladých) lidí!

Spouta lidí skupinu těchto lidí s touto nemocí hrozně odsuzuje.
- "V Africe umírají nedobrovolně hlady a tady dobrovolně. Co to je za idioty!!!"
- "Ty lidi už fakt neví, co by nudou dělali!"
- "Nikdy je nepochopím, jsou hubení jak tyčky, ale nestačí jim to!"

Já jsem člověk, který se umí vžít do každé životní situaci a v posledních pár měsících...Tohle není jako chřipka, která se po dvou týdnech vyléčí. Je to pocit... Pocit neustálé kontroly a strachu. Pocit, když ani nevíte, co chcete. Pocit zoufalství a nejistoty, kdy vám není nic dobré. Je to ve vaší hlavě.
Tohle je vážná nemoc na "delší" dobu (někdy i na celý život). Je to prostě ve vás, zakódované a nic to nezmění! To musíte vy sami, ale když nechcete...Ten kdo aspoň kousek nezažije, nemůže pochopit, jak vás to neskutečně užírá. Jak už ani nevíte, kdy máte hlad. Vás, vaše tělo i duši, naplňuje veliká, velikánská prázdnota. Neumíte si říct "Už jsem se sebou spokojená, přestanu", pořád se bojíte, aby jste o gram nepřekročili vysněnou váhu, to číslo o kterém jste tolik večerů snili a cvičili až do úplného vyčerpání. Pak si ale kladete vyšší cíle. Je pro vás tohle - 13/175/43 nemožné? Pro člověka s touto nemocí není. Weight doesn't limit in this fucking illness...

...

News: 20.7. - Chuť do psaní se vrací!

20. july 2014 at 7:00 | Hančí ;)) |  New!
Poslední dobou mám strašně kreativní náladu. STRAŠNĚ. A když říkám strašně, myslím opravdu strašně. Celý tento školní rok jsem měla chuť jenom být s přáteli a smát se, což byl z části důvod mé neaktivity.

A teď? Mám chuť do věcí, jako nikdy jindy. A to se právě vzhledem k prázdninám (= spousty volného času), blogu co nějaký ten měsíc prakticky zeje prázdnotou, předsevzetí mít v osmičce (pokud možno...) samé jedničky a stovkám nedodělaným povídkám náramně hodí.

Proto se ptám - jaký článek byste chtěli? Jdu do všeho! Kreativita a nuda ale umí věcí...o.O


Chtěla bych se omluvit za depkózní články, které jste ode mě poslední dobou četli...
Tento blog byl původně založen, aby to byl můj "virtuální deníček". Dobře, není to úplně reálné psát si sem každou osobní věc (to bych vás přímo zahltila a to fakt nechci :DD :33), ale příjde mi, že tohle byste měli vědět...---
Prostě...články z posledních dnů jsou strašně negativní. A píšu tam o jedné, vážné věci (ti, co si je četli, pochopí), kterou poslední dobou tak nějak....prožívám? Nevím. Každopádně je přede mnou křižovatka a já nevím, jakou cestou se dám.
A teď otázka na tělo - chcete si o mé ,,cestě" číst, nebo mám nahodit pozitivní témata?


Z káčátka labutí!

17. july 2014 at 14:00 | Hančí ;)) |  Krása a kosmetika
Myslíte si, že člověk, který nebyl hned tak úplně krásný a oblíbený má takový osud celý život? A nebo věříte na proměnu z nevýrazného káčátka labutí? Já ano, i když každý člověk je něčím krásný, samozřejmě to může vždycky být lepší... A spousta z nich, věřte nebo ne, jsou slavné osobnosti.
Jaká proměna vás nejvíce zaujala?

holkaholka


Takto vypadala Lourdes Leonová přesně před dvěma lety.


Zpěvačka je ve svých devatenácti letech na své křivky hrdá.








Micha po proměně. Všichni si myslí, že se živí jako modelka.




...

...



Rozhovor s ,Lady Vanilkou,: ,,Ze začátku jsem kopírovala.."

16. july 2014 at 7:00 | Hančí ;)) |  Rozhovory
Dlouho tady nebyl rozhovor, tak jsem rozhodla poslat třináctero otázek právě Míše Vančurové - po internetu známé jako Lady Vanilka. Už s ní mám rozhovor asi po třetí, ale tohle mě nikdy neomrzí ^.^ :D

1. Jak ses vlastně na blog.cz dostala? Začínala jsi s nějakými abicemi?
K blogování mě přivedla kamarádka, která měla názor, že mít svou vlastní webovou stránku je super. Udělala jsem si tedy blog o všem možným. Denně jsem kopírovala, ale nikam to nevedlo. Návštěvnost jsem měla minimální a celé to bylo takové nudné, nedivím se, že mi tam nikdo nechodil. S blogem jsem skončila a asi po roce jsem dostala chuť opět blogovat. Tentokrát jsem nechtěla ukázat svůj kopírácký talent, ale mou vlastní výrobu. Chtěla jsem utéct z reality a někde něco dokázat. S blogem o majitelce jsem začala 16.7.2009.

2. Chodíš na osmileté gymnázium a zároveň vydáváš každý den článek.... Jak stíháš blog se školou? Máš i jiné zájmy? Dáváš přednost blogu, nebo škole?
Bloguji jenom o víkendu, přes týden se to zároveň s mými zájmy skloubit nedá. Ráda cvičím, chodím na procházky a tančím. Nedá se říct, že bych něčemu dávala přednost, záleží spíš na momentální náladě.

3. Kdy tvoji přátelé, rodina, nebo spolužáci, zjistili, že píšeš blog? Řekla jsi jim to sama, nebo se to dozvěděli omylem?
Rodiče o mém blogu ví a naprosto mě podporují. Občas mi však vadí, že sledují můj blog a mají nad tím dohled. Kámoši to ví také, ale někteří to vzali lépe, někteří hůř. Poznala jsem i to,jaké to je, když se s tebou někdo kamarádí jen kvůli blogu, a když tě někdo odsuzuje kvůli blogu nebo nesnáší. Nevadí mi, že to spolužáci vědí, je mi jedno, co si kdo o mně myslí. Někteří se to dozvěděli ode mě, jiní omylem.

4. Bloguješ už od třinácti let...Kde celou tu dobu bereš inspiraci na články?
Inspiraci beru ze života. Z toho, co se okolo mě děje.

5. Máš nějaké ,,TOP blogy" na které chodíš?
Ne, přijdou mi všechny stejné...

6. Máš nějaký další cíl, ohledně blogování? Jak bys chtěla pokračovat dál?
Chtěla bych psát pravidelně jako regulérní redaktorka pro nějaký časopis. Ovšem ne pro Bravíčko, mým snem je Moje psychologie.

7. A co škola? Co bylo na vysvědčení? :D
Na vysvědčení jsem měla 4dvojky a 2trojky. Už to není, co to bývalo...

8. Jak by ses stručně popsala?
Jedním slovem: Míša. Ten kdo mě zná, ví. Nejsem jedním slovem charakteristická, protože jsem pokaždé jiná, pokaždé se jinak zachovám, až sama sebe matu.

9. Jak by ,oznámkovala' rok 2013?
Myslím, že ne jen rok 2013, ale i ty předešlé... to byly nejlepší léta mého života.

10. Jaká je tvoje vysněná práce? Chtěla by ses psaním třeba jednou živit?
Chtěla bych pracovat v reklamě. Nějak se realizovat, vymýšlet, pracovat s grafikou a zároveň psát.

11. Máš/měla jsi nějaký blogový vzor?
Určitě ne.

12. Jak jsi se vlastně stala na blogu populární? Máš nějaké tipy, jak prorazit?
Sama nevím, jak se to stalo. Prostě je to tak. Jediným mým tipem je: buď zajímavá a měj průsery, protože lidé se chtějí smát.

13. A nakonec - co bys vyřídila svým návštěvníkům? :)
Neseďte u počítače a jděte ven, jsou přece prázdniny :)

-- Michaela Vančurová

Co si myslíš o Lady Vanilce?


Two strangers in me ...

13. july 2014 at 0:00 | Hančí ;)) |  Život a já
Nikdy sama sebe nepřestanu překvapovat.

...because I don't know me too...


Nevím, co se to se mnou děje. Jako kdybych to snad nebyla já!?? Kdyby se tak dalo přesně vyjádřit, jak se cítím. Lidé, co nazažili/neprožívají asi nepochopí...Je to pocit plný otazníků. CO VLASTNĚ CHCI?! Kdybych to jen věděla...kdybych jenom věděla, jestli jsem v tom opravdu až po uši. Kdybych jenom věděla dopředu, jak se nakonec rozhodnu. Kdybych jenom věděla...ušetřila bych si tolik času, který bych mohla mezitím využít jinak. Nemyslím na nic jiného. Všechno nasvědčuje k tomu, že jsem jedna z nich. Přitom nejsem (??).

---


Kdybych aspoň věděla, co doopravdy chci. Jsou ve mně dvě osoby, mně naprosto neznámé... Jedna chce jednu věc, druhá úplně jinou. Už ani nerozlišuji, co jsem a ona. Jestli vůbec nějaká ona existuje. Jestli tohle vůbec jsem ...

- Vím, že se to dá ovládnout. Nebo nedá? Že to zvládnu. Tak proč to neudělám?!!?
- Protože nechci. Protože jsem v tom až po uši a nedávám to.

- Chci už s tím přestat a být konečně ,,volná"! Vždyť jsem docílila toho, co jsem chtěla, tak proč pokračuju?!
- Protože chci. Protože neexistuje důvod. Protože už jsem to začala, tak proč končit...?

- Už to nechci řešit a užívat si. Nechci se tím už dál zatěžovat!
- Stejně na to budeš pořád myslet, máš na to zvládneš to! Chceš to!

Nebo ne?!

















Ne...


Internal battle...

11. july 2014 at 0:00 | Hančí ;)) |  Život a já
Ten pocit bezmoci, když jsou v té blízkosti existence, co ze srdce nenávidíš, proti kterými jsi naprosto bezmocná a ONI se tě pokouší dostat na kolena...a tobě je jasné, o co jde.

Znepříjemňují ti život už dlouhou řádku let. Ubližují ti. Smějí se ti. Tvému vzhledu. Tvé postavě. Tomu, co máš na sobě. Tvým vlastnostem. A celkově tvému celému .

Pohltí tě bezmoc a tolik otázek, na které neznáš odpověď. Cítíš, jak se ti vkrádají slzy do očí. Jak se ti rozmazává tvůj pohled na svět. Z postav se stanou různobarevné šmouhy a ty slyšíš jenom posměšné hlasy těch, co tě tak nenávidí. A ty nenávidíš je. Celý svět je proti tobě. Všechno, co uděláš je špatně. Nebo mají jenom pravdu...? Jsi přece jenom tlustá a ohyzdná příšera bez citů, která si nezaslouží žít??! Poznat lásku, přátelství, úspěch, štěstí a upřímný úsměv...?

Běžíš dál a dál po tmavé chodbě...Ale oni tě dohání. Už jsou za tebou. Už jsou ti v patách! Jim už NIKDY neunikneš, patříš totiž jenom jim! Jsou všude kolem tebe a dostávají se ti do hlavy a ty nemyslíš na nic jiného...

...jsou to totiž tvé MYŠLENKY.

Nesuď, když neznáš celý příběh...!

9. july 2014 at 6:00 | Hančí ;)) |  Přemýšlím na téma...
V dnešní době se denně setkáváme předsudky. Je absolutně jedno kde - ve škole, v obchodě, na ulici...Je to všude! První dojem existoval, existuje a vždycky existovat bude, ale lidé víc a víc ztrácí předvídatelnost. Babky z Babovřesek a Slunce, seno jsou v dnešní době prakticky v každém! Je jim většinou jedno, jaký je příběh. Strkají nos do všeho....

Někdo, koho ani neznáte, vám začne (v nejhorším případě!) nadávat, nebo vás zavrhne při první nepěkné věci, co o vás uslyší (a to ani nemusí být pravdivá). Mě se tohle stalo nesčetněkrát. Provedla jsem nějakou věc, nějaký chytrák, který mě nemá moc v lásce okamžitě všem všechno vykecá, ale "zapomene" říct celý příběh - část, co vás obhajuje.

Jak já nesnáším ty lidi, co vám vyčtou jakoukoli chybu, co si na vás jen mohou najít a tak nějak zapomenou na to dobré. Protože nic není černobílé, každá mince má dvě strany, každá situace dva úhly pohledu.

Stalo se to nedávno na ulici, když jsem zrovna čekala na kamarádku. Po ulici šly dvě holky a jedna z nich byla ostříhaná na kluka. Proti nim šli tři praštění puberťáci a začali na ni ukazovat: ,,Čumte na ní, hraje si na borku, přitom je strašně ostříhaná, vypadá jako kluk!" Kdyby jen od začátku věděli, že tahle holka obětovala své krásné blonďaté vlasy pro svojí mladší sestru, která je kvůli zákeřné leukémii ztratila...

Předsudkům se nevyhnete ani na internetu. Vemte si takovou Vašířovou (která mi není moc sympatická, ale nesoudím jí) - 98% z asku jí nezná a najdou se tam i ti, kteří jí bezdůvodně nenávidí, přitom sami neví proč (a za co?!).

To stejné platí i s Justinem Bieberem. Nelíbí se ti? Nedívej se na něj. Miliony (ne-li miliarda) lidí o něm mluví jako o gayi, ikdyž v hloubi srdce ví, že není. Soudí to jenom z jeho hlasu, když mu bylo šestnáct. Nikdo nikdy neví, co ten člověk doopravdy prožívá, vždycky (většinou) není to, co se v bulváru píše, pravda. Tam právě často zapomínají na tu "druhou stranu mince". Aby si někdo, kdo vám i tak otravuje život ještě otvíral hubu?! Neříkejte mi, že vy byste se udrželi. A pak další den si všichni v novinách přečtou o tom, jak Bieber bezdůvodně napadl fotografa a nadával mu a podle toho soudí. Ale špatně.

Po shlédnutí tohoto videa poznáte druhý, reálný, pohled na nejřešení celebritu světa...Doporučuji

Máte s tímto zkušenosti? Jaký je váš názor na řešení JB v bulváru a video?

This is not me...

7. july 2014 at 0:00 | Hančí ;)) |  Život a já
Nikdy jsem si nemyslela, že budu jednou z NICH. Z těch, kterými jsem VŽDYCKY tak pohrdala. A patřím k nim vůbec? Ne. Ne!!! A nebo ano...? K těm, co jsem ze srdce nechápala a nenalezla pro ně ani kapku pochopení...

Destroyed | via TumblrAlways.